Renovace interiéru I.

Staré podlahy, dveře, ale třeba i zárubně stejně jako starý nábytek jsou při rekonstrukci většinou odsouzeny k vyhození či likvidaci. Než se ale zbavíte všech starých kusů, zkuste se zamyslet nad tím, jestli by se přece jen nehodily. Mnohdy stačí renovace a vše je zase jako nové. Starý nábytek se ovšem hodí i v případě, že chcete mít moderní interiér.   Na první pohled se může zdát, že slova moderní a starý nejsou příliš v symbióze. V bytové architektuře to ale neplatí. I v jinak moderně zařízeném interiéru se mohou krásně vyjímat starší kusy nábytku. Nesmí se to ovšem přehnat. Pokud se to ale udělá vkusně a s dodržením několika pravidel, budou se staré kusy nábytku v interiéru dokonale vyjímat. Největší chybu, kterou lidé při rekonstrukci podle bytových architektů dělají, je to, že se bez rozmyslu zbavují všeho starého. „Mnozí z těch, kdo si zařizují nové bydlení, neváhají utratit desetitisíce za designové vybavení, a přitom si neuvědomují, jaké poklady mají doma. Často se jich zbaví a nezřídka se setkávám s takovými, kteří toho s odstupem pár let hořce litují. Může jít o zlikvidovaný nábytek po prarodičích, ale i třeba o původní profilované dveře s mosaznými klikami vyměněné za neosobní soudobou produkci nebo terazzové podlahy nahrazené dlažbou z hobbymarketu,“ vysvětluje architektka Pavla Kosová ze Studia 29.

Také další bytová architektka Zuzana Wiesnerová ze společnosti Home Staging se nejčastěji u svých klientů setkává s tím, že se lidé zbavují všeho, co mají doma, ve snaze mít vše nové. „Nejčastější chybou je nekoncepční přístup k vybavování prostoru – na většině domácností je vidět, že majitelé chtějí mít interiér především nový, což má většinou za následek ,bezhlavé nákupy´ akčního zboží, které často nahrazuje starý – ač kvalitně vyrobený – nábytek. Přitom by možná pomohlo jen lehké zrestaurování a prostor by získal na originalitě, osobitosti i hodnotě,“ vysvětluje a dodává, „je velká škoda, že lidé opomíjejí začlenění starožitností a věcí s tzv. duší. A právě tyto staré kusy, vesměs cenově dostupné, vytváří interiér útulný a přívětivý. Starožitný nábytek totiž může vdechnout modernímu interiéru neuvěřitelné kouzlo, aniž by však celek působil rušivě.“  

Starší ano, ale…

Jinými slovy – i když chcete mít interiér moderně vybavený, nemusíte rovnou zavrhovat starší kusy. Zase to ale neznamená, že si musíte ponechat vše, co doma najdete. Ne vše se totiž hodí. Jak to ale poznat? Na to mají architektky jednoduchou pomůcku. „Napodobeniny různých historických stylů jsou většinou bez hodnoty a často i vkusu. Pokud tedy vlastníte např. ,barokní ložnici´ z 20. století a chystáte se k renovaci vašeho interiéru, pak se jí můžete bez výčitek zbavit,“ říká Zuzana Wiesnerová, „naopak třeba obyčejný dětský stolek ze smrkového dřeva, který má pro vás sentimentální význam, může být perfektní součástí novéhoprostoru.“ Kosová dodává: „Vyplatí se ponechat kusy, které ve své době patřily mezi špičku – ať už designem nebo třeba použitým materiálem či řemeslným zpracováním. Takové kousky stárnou důstojně a lze jim vrátit bývalou krásu, která je navíc okořeněná přirozenou patinou.“ Pozor také na to, kolik staršího nábytku použijete. Pokud to přeženete, interiér pak působí těžkopádně a vyvolává spíše dojem skanzenu či muzea. Neexistuje však přesné číslo, co je moc a co je málo. Architektka Zuzana Wiesnerová doporučuje použít minimálně tři kusy staršího vybavení – například křeslo, komodu a odkládací stolek. Podle Pavly Kosové je možné klidně použít jeden jediný kus staršího nábytku, musí se však jednat o opravdovou kvalitu. „Jeden starožitný kousek může být nádherným solitérem, dominantou místnosti,“ vysvětluje Kosová. Ačkoliv je kombinace moderny a starších kusů v interiéru možná, velmi záleží na tom, jaký je celkovýcharakter stavby. „Do hájenky nepatří high-tech, do funkcionalistické vily zase baroko,“ uvádí příklad architektka Zuzana Wiesnerová.  

Staré v novém

Z příkladů z praxe vyplývá, že často se v domácnosti sejde mnoho kousků odlišných stylů a je třeba se některých vzdát. Důvodem může být přílišná ornamentálnost, výrazně odlišné zpracování, rozměry či materiálové zpracování. Pokud však narazíte na kousek, který se do interiéru nehodí, a přesto se ho nechcete vzdát, existuje ještě jedna možnost, a to je renovace. Někdy si lidé pletou renovaci a restaurátorství. Restaurátor dává předmětu původní podobu – tedy stejnou barvu, stejný materiál a výsledkem je identický produkt. Naproti tomu renovace za použití moderních materiálů dodává předmětu zcela nový vzhled. „Nábytek se může proměnit novým čalouněním, odýhováním, linoleem, novými barvami, laky, oleji, vosky nebo novým kováním,“ uvádí příklady architektka Zuzana Wiesnerová. Kosová se kromě bytové architektury věnuje i renovaci. Provozuje společnost Retronaut, jejíž specializací je repase starých křesel. Podle ní se repasovat dá téměř vše. „Vhodné je prakticky cokoli, k čemu má majitel vztah – přitom je podružné, zda jde o žádanou starožitnost nebo křeslo od popelnice. Dobrá zpráva přitom je, že skoro nezáleží na tom, jak moc je křeslo opotřebované – do krásy se vyloupnou všechna, i když mají prasklá péra, jsou pocákaná od malby nebo rozdrápaná od koček,“ vysvětluje Kosová.

Zákazníci mají na výběr z mnoha barev, odstínů i materiálů. Výsledkem je jedinečný produkt, který skvěle ozdobí jakoukoliv místnost. „Pokud moji klienti nepřijdou s konkrétní představou, jak má jejich nové křeslo vypadat, ráda jim jako architekt poradím. Povídáme si o jejich vkusu, preferencích, o barvách a materiálech použitých v interiéru, do kterého si křesílko pořizují. Podle toho vybereme ze vzorníků odstín moření dřeva a látku. Největším problémem přitom bývá vybrat si jen jednu – možnosti jsou nepřeberné a jedna je krásnější než druhá,“ potvrzuje Kosová a poodhaluje něco ze samotného řemesla. „U našich křesel zachováváme pouze dřevěnou kostru, jako alergik si zakládám na tom, že veškeré ‚měkké‘ materiály budou nové a nezávadné. U většiny křesel použijeme místo původních per kvalitní studenou pěnu ve stejném tvaru – křesla jsou pak nesmírně pohodlná a navíc lehká. U dražších starožitných kousků používáme původní techniky i materiály – tedy ručně vázaná pera, africkou trávu, koňské žíně a podobně.“

Renovace podlah

 Kromě nábytku se dají renovovat i další části interiéru. Samostatnou kapitolou je renovace podlah. V současné době existuje mnoho rozličných podlahových krytin, vybrat si tak může opravdu každý na základě svých preferencí, ale i finančních možností. Některé moderní povrchy, jako jsou třeba laminátové podlahy, se však po opotřebení nedají renovovat vůbec nebo jen velmi nákladně. Co však rozhodně renovovat lze, jsou podlahy dřevěné.

Podle zkušených podlahářů si mnoho zákazníků neuvědomuje, jaký poklad mají doma, zvláště ve starých domech. Pod linem či kobercem se často skrývají skvosty, které stačí zrenovovat, a máte hned krásnou podlahu. Pokud máte doma parkety, podlahu z prken či masivního dřeva, zvažte její renovaci, než se rozhodnete pro jinou podlahovou krytinu. Renovace je také poměrně rychlá. Většina podlahářských firem je schopna zvládnout renovaci během několika dnů. Například místnosti do 20 m2 se dají zvládnout do druhého dne.  

A jak renovace probíhá?

Nejprve je třeba odstranit obvodové lišty, prahy dveří, dále hřebíky či kovové předměty. Poté přijde na řadu upevnění uvolněných částí, ať už prken či parket. V případě potřeby jsou některé části opraveny či nahrazeny. Následuje první hrubé broušení, poté tmelení, je-li potřeba, a po něm další hrubé broušení. Po něm následuje jemné broušení a na závěr dojde k povrchové úpravě dřevěné podlahy. Většina firem zabývající se renovací podlah využívá tři typy povrchové úpravy podlahy. Prvním je lak, druhým typem je olej a třetím je vosk. Někdy se používá též voskový olej, což je kombinace vosku a oleje. Nejčastější volbou je povrchová úprava lakem. Ta je totiž nejtrvanlivější a nejodolnější a neklade žádné zvláštní požadavky na údržbu či mytí. Právě praktičnost je tím důvodem, proč je lak tolik oblíbený. Nevýhodou této povrchové úpravy je ovšem to, že pokud přece jen dojde k poškození, oprava jen poškozeného místa je ve většině případů nemožná a podlaha se musí celá znovu přebrousit a nalakovat. Lak také není vhodný na měkké dřevo, jako je třeba smrkové či borovicové. Další možností je použít k povrchové úpravě dřevěné podlahy olej. Ten dodává dřevu krásně přirozený vzhled, což je jeho největší výhodou. Na druhé straně je ale složitější údržba. Na mytí je potřeba používat speciálních prostředků na čištění, rovněž takto upravená podlaha je náchylnější k poškození – například pískem. Přibližně jednou za dva roky je nutné olejový nátěr na podlahách obnovovat. Další možností je ještě povrchová úprava za pomoci vosku, který se používá především jako ochranná vrstva na olejové nátěry.  

Chcete vědět víc o renovaci a restaurování? Čtěte pokračování článku.