Bydlení manželů dle nového občanského zákoníku

Nový občanský zákoník přinesl novou právní úpravy bydlení manželů, která má zdůraznit význam společného rodinného bydlení pro existenci manželství a rodiny.

Právní úprava zavedla významný pojem „obydlí manželů“, což je místo, kde manželé mají rodinnou domácnost, tedy místo, kde mají manželé úmysl spolu trvale žít a kde společně hospodaří. Naopak obecně používaným pojmem „bydliště“ je třeba rozumět místo, kde je jejich adresa, např. pro doručování, nejen úředních písemností. Chce-li jeden z manželů změnit společné obydlí, tj. přeložit rodinnou domácnost jinam (například do jiného bytu či dokonce města), má mu druhý manžel vyhovět, ledaže vážnost důvodů pro setrvání ve stávajícím obydlí je vyšší, než vážnost důvodů pro jeho změnu.

Manželé se taktéž mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně, stejné účinky pak má skutečnost, že jeden z manželů opustí rodinnou domácnost s úmyslem žít trvale jinde. Pokud před vznikem manželství náleží jednomu z manželů právo bydlet v určitém domě či bytě (zejména z důvodů, že je jeho vlastníkem či například oprávněným z věcného břemene), vzniká uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení v takovém domě nebo bytě a získává též postavení ručitele svého manžela. Obdobně, pokud je ke dni uzavření manželství jeden z manželů nájemníkem bytu či domu, vzniká uzavřením manželství oběma manželům společné nájemní právo, ze kterého jsou pak zavázání společně a nerozdílně.

Dřívější právní úprava neřešila případ, kdy manželé měli rodinnou domácnost (obydlí) v bytě či domě, který však byl ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů, a ten s ním mohl proto volně nakládat. Nový občanský zákoník omezuje tohoto manžela, aby s bytem nebo domem nenakládal způsobem, který by mohl bydlení znemožnit nebo ohrozit. Zejména nesmí takový manžel bez souhlasu druhého manžela dům nebo byt prodat, ledaže poskytne druhému manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

Pokud tak přesto učiní bez písemného souhlasu druhého manžela, může se tento zkrácený manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání. Smyslem výše uvedených ustanovení je chránit rodinu, resp. její jednotlivé členy, a to popřípadě i před jejich vlastním jednáním.

Stane-li se však další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet, a to až na šest měsíců. Jsou-li pak k tomu závažné důvody, může soud rozhodnout znovu o vyloučení manžela z bydlení i po uplynutí lhůty šesti měsíců.