Page 22 - ResidentART léto - podzim 2017
P. 22

rozhovor



















































             1



            Jak je ale v obýváku vidět, ani dům s ateliérem nedokázal   Jste typ člověka, který vždy po nějakém čase přestavuje
            zabránit tomu, abyste netvořila i mimo „pracovní prostor“…  nábytek v domě?
            Ano, ve vikýři je krásné světlo, mám tam tedy pracovní stůl   Teď už to tu mám ustálené, myslím, že každý kus nábytku
            a porcelán na něm dekoruji. Navrhla jsem svůj vlastní design   stojí účelně, a vyhovuje mi to. Od toho mám zahradu, abych
            kávových i čajových hrnečků s kobaltovým dekorem. Každý   neustále něco překopávala a přesazovala. Stále nacházím
            hrnek má jiné ouško a jiný dekor.  Sama si je odlévám, první   nové a nové kombinace, záleží, co kdy kvete, v jakých
            výpal dělám doma, pak si je nadekoruji a ostrý výpal musí   barvách, co má být dominantou záhonu, a to vyžaduje
            být udělán v porcelánce v Dubí.                   neustálou přeměnu a zdokonalování.
                                                                 I kdybych si zařizovala další nové bydlení, zůstala bych
            když se člověk podívá na vaše milé obrazy, určitě by od vás   u tohoto stylu – dřevo, kámen, hodně zeleně a voda
            nečekal byt vybavený ve strohém severském stylu –   v přírodě. Mám tu jezírko i bazén. Až sem jsem si mohla
            a opravdu to tak není. Některé kousky nábytku bych   pořídit psy. To vše dohromady dělá domov.
            tipovala na starožitnosti, nemýlím se?
            Samozřejmě mám i něco z IKEA. Několikrát jsem se   většinu života jste žila v litvínově, a i když nyní máte dům
            stěhovala a láska ke starým věcem mě provázela každým   v sousedním lomu, pořád o vás všichni mluví jako
            mým domovem. Jsou to nejen staré rodinné fotografie,   o litvínovské umělkyni. Pokud byste se z Podkrušnohoří
            všude mě doprovázelo i piano. Baví mě zachraňovat staré   měla odstěhovat, kam by to bylo?
            odložené věci, případně i nábytek. Jsou to úžasné funkční   Určitě do Litomyšle. Nebo také do Prostějova, což mě velmi
            věci. Jednou, když jsem poslouchala při malování rádio   překvapilo. V Prostějově jsem dostala velkorysou nabídku
            – vyprávění mého oblíbeného umělce pana Anderleho –   vystavovat, kdy jsem musela dodat díla do čtyř sálů a ještě
            zazněl v něm inzerát na zrcadlo a houpací křeslo.   plastiky do prostoru. Osobně jsem se tam dostala až
            Zaznamenala jsem si číslo a druhý den si pro ně jela. Každý   na derniéru výstavy. Byla jsem nesmírně dojatá, s jakou
            nábytek má svůj příběh a můj rodinný příběh je v pianu,   profesionalitou a péčí výstavu připravili. Ředitel muzea nás
            které mám po prababičce.                          druhý den ještě provedl městem s výkladem o historii

            22
   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27